29. 03. 2020, 11:00 - Autor: Michal Horáček

Už jsou to tři týdny. Tři týdny od posledního zápasu. Taky to znáte? Probudíte se, sáhnete po telefonu, vypnete budík, otevřete aplikaci NBA, a... Zjistíte, že se vlastně v noci zase nehrálo. A v nejbližší době se ani hrát nebude. Sakra, tohle se dá vydržet v létě. Jdete si ráno zaběhat a zapomenete na to. Ale teď? Ještě v čase, kdy všichni sedíme doma?

Vraťme se ale zmiňované tři týdny zpátky. Měl jsem to „štěstí“ (z dnešního pohledu to ale není tak jednoznačné), že jsem byl zrovna v New Yorku. To se člověk rád podívá, zda se náhodou v okolí něco nehraje (ono se vždy něco hraje, otázkou je, jestli jde o něco, co stojí za to vidět). Knicks? Nic moc, kouknu ještě na Brooklyn. A podívejme, na Nets přijedou Chicago Bulls s Tomášem Satoranským. Toho jsem naposledy viděl na mistrovství světa v Číně...

Začal jsem zkoumat lístky, přičemž se hned objevil první problém. Hraje se v neděli. Jasně, když je člověk doma, nedělní zápasy má rád. Pustí si televizi v devět večer, do půlnoci je hotovo. Jenže v USA nedělní zápas znamená „dětský zápas“, což znamená jisté konsekvence:

• Hraje se už od tří hodin, takže v podstatě „celý volný víkendový den, kdy se dá toulat po městě, je zabitý“.
• Je to utkání pro rodiny s dětmi, což znamená, že ty obvykle bývají vyprodané
• Ač si vždycky kupuju nejlevnější lístky ke stropu haly, na nedělní zápasy jsou ceny výrazně vyšší. Normálně se dají sehnat na slušné místo do vrchního prstence, kupoval jsem je klidně i za pouhých 30 dolarů. Na nedělní zápasy ovšem i ty nejlevnější vstupenky začínají na 80.

Druhý dech domácích

Nakonec nicméně neodolám. Teď k samotnému zápasu: Barclays Center (domov Brooklyn Nets) je moc pěkná hala v srdci Brooklynu. Je přímo na metru, takže když naskočíte na Manhattanu na jakoukoliv ze sedmi různých linek, dovezou vás přímo pod stadion. Ten byl otevřený v roce 2012, takže patří k novějším a je „krásně malý“.

Za chytlavé úvodní show nastoupil domácí Brooklyn bez Kyrieho Irvinga a Kevina Duranta. Hostujícím Bulls chyběl nejlepší hráč Zach LaVine. Na první dobrou to tedy vypadá, že nejzajímavější hvězdy jsou pryč, a kvalita tak pořádně utrpí. I tak ale nechyběl šmrnc.

• Za domácí zářil ostrostřelec Joe Harris, další borec, kterého jsme viděli na mistrovství světa v Šanghaji
• Velmi mě zaujal přehled Spencera Dinwiddieho a slušný zápas odehrál i Caris LeVert.
• Za zmínku rozhodně stojí, jak dominantní byli DeAndre Jordan a Jarrett Allen. Několik zničujících bloků a tvrdých smečí, to byl opravdu zážitek.

Celkově se mi hra Brooklynu líbila. Po tom, co tým narychlo opustil Kenny Atkinson, převzal kormidlo Jacque Vaughn. Ten se stal hlavním trenérem v sobotu ráno, takže měl zhruba 27 hodin na přípravu. Absolvoval s hráči trénink, sedl si s každým zvlášť, vyříkali si svoje očekávání pro zbývajících 20 zápasů a šlo se na to. A Brooklyn hrál s neuvěřitelnou pohodou.

Just remembering the last game in Brooklyn and monster block from @taureanprince ...

Will NBA continue THIS year?
If so, when? pic.twitter.com/qryovyfGNt

— Michal Horacek (@Misut_CZ)
March 28, 2020

To se bohužel nedá říci o hře Chicaga, kdy navíc Satoranský odehrál nejhorší zápas v letošní sezóně. Ale to nebyl ten největší problém. Tím je týmová chemie. Ta v Chicagu evidentně chybí. Když hráči střídají, ani si neplácnou, někdy se úplně minou. Každý hraje sám na sebe, stylem: „Když teď trochu zazářím, třeba mě budou chtít jinde...“

Zklamaný Satoranský

Nicméně: opoře české reprezentace se – se zatejpovaným prstem – opravdu nedařilo. Se střelbou 1/7 a celkovými čtyřmi body, třemi doskoky a jednou asistencí. Jenže Chicago jiného rozehrávače nemá. Za Satoranského pravidelně střídal Coby White. Ten sice nakonec nastřílel 21 bodů (8/21 z pole) a ve výsledku měl i osm asistencí, ale na jeho hru se, při vší úctě, nedá koukat. A to neříkám jen proto, že Satoranský je Čech.

White, loňská sedmička draftu, se totiž nesnaží svého spoluhráče zvýhodnit. Snaží se sám zakončit, a až když to opravdu nejde, přihraje. Občas je z toho i asistence, protože hráč pak vystřelí. Ale nejsou to připravené pozice. A vůbec: celkově byla hra Chicaga z diváckého pohledu otřesná.

Což demonstruje závěr následujícího úseku: 15 vteřin do konce zápasu byl stav 102:107 pro domácí. Vše nasvědčovalo tomu, že je konec a polovina haly již byla prázdná (aby se Američanům snadněji odcházelo a nebyly fronty, jsou schopní odcházet i čtyři minuty před koncem zápasu). Jenže pak zasmečoval Lauri Markkanen, následně navíc Nets ztratili míč a White se dostal k potenciální vyrovnávací střele za tři body. Tu bohužel minul.

Brooklyn vyhazoval, Chicago okamžitě faulovalo a Dinwiddie šel střílet šestky. Proměnil jenom jednu, rozdíl byl čtyřbodový. Po oddechovém času a vyhazování z vlastní poloviny trefil Otto Porter Jr. zběsilou trojku o desku z odskoku. Poté šel Dinwiddie znovu na trestné hody, oba tentokrát proměnil. Vteřina do konce, rozdíl tří bodů... A Bulls vyhodili z autu tak mizerně, že se k potenciálně vyrovnávací střele ani nedostali.

To zkrátka člověk nepochopí. A nepochopil to ani „Saty“. Vztekle kopl do židle, strhl si a zahodil tejp a jako první utekl do šatny. Protože jsme v poločase přeběhli na místa do deváté řady, téměř k palubovce (bylo tam volno, nikdo nás nevyhodil, velmi příjemný zážitek), měli jsme super výhled. Při mávání s velkou českou vlajkou jsme pak čekali, že alespoň nějaká interakce od elitního českého basketbalisty proběhne. Bohužel mu duel vůbec nevyšel, a tak po něm nekoukal nalevo ani napravo a odešel.

Jak se dostaneme domů?

Zápas jsme poté v poklidu opustili i my a ještě se prošli po Brooklyn Bridge. V úterý odehrálo Chicago zápas proti Clevelandu, Brooklyn pak porazil Lakers. A následně byl Rudy Gobert pozitivně testován na COVID-19.

Pak už to šlo ráz na ráz, od té doby je sezóna pozastavená. V celých USA „zčistajasna jako vichřice“ propukla pandemie koronaviru a my měli co dělat, abychom se vůbec dostali domů. Na náladě pochopitelně nepřidávala prohlášení Donalda Trumpa, že „Evropa je pro nás uzavřená, ruším všechny lety,“ nebo Jana Hamáčka, že „Češi budou muset v USA zůstat minimálně měsíc.“ No, pěkně...

Vzhledem k tomu, že call-centra aerolinek byly absolutně přetížené, si asi umíte představit ten stres. Nakonec se cesta domů z pandemií zmítaného New Yorku vydařila, ale stálo to spoustu sil (o financích nemluvě). Za sebe můžu říci: buďte rádi, že jste v Česku. V Americe totiž probíhá masakr a bohužel, bude ještě hůř.

Od té doby jsem doma v karanténě. Když přemýšlím, nemáme na sebe s Kevinem Durantem štěstí. Když jsem byl posledně na jeho utkání ještě v dresu Golden State, šlo o památný duel, kdy se v loňském play off zranil a následně zjistil, že vynechá ročník. Když jsem byl na zápase jeho týmu teď, kdy se začínalo psát, že by se ještě před play off mohl vrátit, „zrušili“ pak celou NBA. Co se stane příště?

Mimochodem: nedávno Nets oznámili, že hned čtyři hráči jejich sestavy byli na COVID-19 pozitivně testováni. Tak jsem zvědav, jak se mi ta karanténa prodlouží...