Philadelphia 76ers (1965-68)

Po výměně se ocitl ve slibně vypadajícím týmu, který zahrnoval hráče jako Hal Greer, budoucího člen Síně slávy, Larry Costello, Chet Walker a Lucious Jackson. V tak hvězdně nabitém týmu byli ale nějaké spory nevyhnutelné. Greer byl předtím jednoznačný lídr a této funkce se nehodlal vzdát a talentovaný centr Jackson byl díky Chamberlainovy nucen hrát na pozici power forward, což se mu pochopitelně nelíbilo. Přesto ale spolu tito tři hráči v průběhu první společné sezóny začali vycházet. Chamberlain ignoroval svého trenéra, Dolpha Schayese, protože tenkrát v době jejich hráčské rivality na něj Schayese udělal několik nezdvořilých gest.

Změna týmu však Chamberlainovy nezabránila v tom, aby pokračoval v dominanování svých protihráčů, když si během této druhé části sezóny průměrně připsal 34,7 bodů a 22,9 doskoků. Poté, co Sixers v playoff 1965 porazili Cincinnati Royals vedené Oscarem Robertsonem, tak je čekali Chamberlainovy známí rivalové, Boston Celtics. Tisk toto derby nazval jako vyrovnané na všech pozicích, dokonce i na centru, kde všichni očekávali velký souboj. Prvních šest zápasů si tyto dva týmy rozdělily a díky lepší bilanci ze základní části se poslední zápas odehrál na palubovce Celtics, proslulé Boston Garden. V tomto zápase byli oba dva velikání neuvěřitelní. Chamberlain si připsal 30 bodů a 32 doskoků a Russell zaznamenal 16 bodů, 27 doskoků a 8 asistencí. V poslední minutě proměnil obě dvě klíčové šestky a ještě stihl přes Russella zasmečovat, čímž pět vteřin před koncem stáhl vedení Bostonu na 110:109. Balonu se ale ujal Russell, který přes desku proměnil koš a Celtics dostal opět do vedení. Trenér Schayes si vzal timeout, ve kterém se rozhodl vést poslední útok přes Hala Greera raději než přes Chamberlaina, protože věděl, že by ho Celtics hned zfaulovali, neboť byl špatný střelec trestných hodů. John Havlicek se ale následující chvíli zapsal do historie, když se mu neuvěřitelným způsoben podařilo sebrat tuto nahrávku a potvrdit tak vítězství Celtics. Bylo to už popáté z celkových sedmi let, co Russellův tým zbavil Chamberlaina titulu. Podle Chamberlaina to byl ten čas, kdy ho lidé začali nazývat nulou. V dubnu roku 1965 s ním Sports Illustrated udělali rozhovor, který sám nazval „Můj život v křovácké lize“, kde kritizoval své spoluhráče, trenéry a administrátory NBA. Chamberlain později při ohledu zpět poznamenal, že mu tento rozhovor hodně poškodil veřejný image.

V sezóně 1965-66 Sixers zažili šok, když Ike Richman, spoluvlastník Sixers a Chamberlainův důvěrný přítel a právník, zemřel na srdeční infarkt. I když byli všichni zaskočeni a dlouho se z této tragédie vzpamatovávali, tak přesto Sixers dokázali ukončit sezónu s bilancí 55-25 a Chamberlain za svůj výkon, 33,5 bodů a 24,6 doskoků na zápas, získal cenu pro nejužitečnějšího hráče NBA. V jednom zápase dokonce bloknul pokus Guse Johnsona tak tvrdě, že Johnsonovi vykloubil rameno. Chamberlain byl noční typ, žil v New Yorku a do Filadelfie raději dojížděl, než aby tam bydlel, takže byl dostupný pouze odpoledne. Schayes nechtěl riskovat a naštvat svého nejlepšího hráče a tak denní tréninky posunul na 4 hodinu odpoledne, což naštvalo zbytek týmu, který preferoval trénovat ráno a odpoledne mít volno. Schayes na to řekl: „Jinak to nejde.“

Sixers se v playoff NBA 1966 opět potkali se Celtics, přičemž poprvé měli výhodu domácího hřiště, ale první dva zápasy jeho spoluhráči předvedli mizerný střelecký výkon, když proměnili pod 40% střel, a tak před domácím davem prohráli 96:115 a 93:114. Novinář Joe McGinnis o těchto utkáních řekl:

„Celtics hráli jako šampioni a Sixers jenom hráli.“

Chamberlain si třetí zápas vzal do vlastních roku, zaznamenal 31 bodů a 27 a Sixers vyhráli. Schayes na další den plánoval uspořádat týmový trénink, ale Chamberlain řekl, že je moc unavený na to, aby se ho zúčastnil a dokonce odmítl Schayesovu žádost, aby se alespoň ukázal a s týmem střelil pár trestných hodů. Následující zápas vyhrál opět Boston, tentokrát 114:108, a před pátým zápasem byl Chamberlain k nenalezení. Vynechával tréninky a nešlo ho nikde zastihnout. Schayes se sice navenek zastával své hvězdy, ale jeho spoluhráči znali pravdu a jen tak mu neodpustili. V pátém zápase byl nečekaně ohromující, když nastřílel 46 bodů a doskočil 34 balonů, ale Celtics přesto týmovým výkonem tento zápas vyhráli 120:112 a tudíž i celou sérii.

Přátelský, ale nedůrazný Dolp Schaeys byl před další sezónou nahrazen známou tváří, vychytralým ale striktním Alexem Hannumem. Hannum hned začal hráčům popisovat hlavní problémy, kterých si minulou sezónu všiml, přičemž za většinu z nich zkáral Chamberlaina, a tak v šatně několikrát došlo k vyhroceným chvílím. Forward Chet Walker dokonce dosvědčil, že v pár případech museli hráči od sebe Chamberlaina a Hannumana oddělit, aby nedošlo ke rvačce. Forward Billy Cunningham o Hannumanovi řekl:

„On ukázal, kdo je tady šéf a nikdy neustoupil.“

Díky tomu si tento trenér u Chamberlaina získal respekt. Jakmile bouřlivá atmosféra ustala, tak Hannum vyzdvihl to, že jsou s Chamberlainem na stejné straně, ale aby získali titul, tak se musí všichni hráči na hřišti i mimo něj chovat jako muži. Co se týče basketbalu, tak ho Hannum přesvědčil, aby změnil svůj styl hry. Tým totiž čítal několik hráčů, kteří uměli skórovat, jako například budoucího hráče Síně slávy, Hala Greera, a nebo nového spoluhráče Billyho Cunninghama, a tak po něm chtěl, aby se více soustředil na obranu.

Výsledkem této změny bylo to, že Chamberlain byl sice méně dominantní, také se pokusil pouze o 14% střel týmu (v sezóně 1961-62, kdy průměrně nastřílel 50,4 bodů, se pokusil o 35,3%), ale za to extrémně efektivní. Průměrně si připsal 24,1 bodů, svůj nejmenší průměr, ale s 24,2 doskoky na zápas vedl ligu v této kategorii. Kromě toho skončil také třetí v asistencích (7,8) a překonal rekord ve střelecké úspěšnosti, když proměnil 68,3% střel z pole. Za tyto neuvěřitelné statistiky obdržel svojí třetí cenu MVP a Sixers skončili s tehdy rekordní bilancí 68-13 včetně začátku sezóny 46-4. Dokonce se z něj stal člověk, který své spoluhráče chválil. Tvrdě pracujícího Lukea Jacksona nazval „nejlepším power forwardem“, Hala Greera smrtícím střelcem a rozehrávače Waliho Jonese skvělým obráncem a střelcem z dálky. Chamberlain zval své spoluhráče do restaurací, kde sám platil celý účet s vědomím, že si vydělává 10krát více než všichni ostatní hráči. Greer, který byl považován za dokonalého profesionála a často se s Chamberlainem díky jeho nátuře nepohodl, začal o Wiltovi mluvit pozitivně:

„Hned v první minutě jste věděli, že Big Fella (Chamberlain) byl připravený … a každý ho následoval.“

V playoff NBA 1967 se Sixers ve finále Východní divize opět střetli s Bostonem Celtics a opět měli výhodu domácího hřiště. První zápas tentokrát ale vyhráli 127:112, když Hal Greer nastřílel 39 bodů a Chamberlain zaznamenal neoficiální quadruple-double (24 bodů, 32 doskoků, 13 asistencí (neoficiálně počítaných) a 12 bloků). Druhý zápas se rozhodl až v prodloužení, kde ale opět vyhráli Sixers 107:102. Ve třetím zápase doskočil 41 balonů a pomohl tak Sixers vyhrát potřetí v řadě 115:104, ale Celtics se nenechali vyřadit takzvaným „sweepem“, když čtvrtý zápas vyhráli 121:117. Sixers v pátém zápase jednoznačně dominovali, vyhráli 140:116 a tak konečně dokázali vyřadit Celtics, čímž ukončili historickou šňůru Bostonu o 8 po sobě jdoucích titulech. Chamberlain v tomto rozhodujícím utkání zaznamenal 29 bodů, 36 doskoků a 13 asistencí, přičemž jeho celkový výkon hráči Celtics, Russell a K.C. Jones, velmi vyzdvihovali.

Ve finále NBA 1967 se Sixers utkali s bývalým působištěm Chamberlaina, San Franciscem Warriors, v čele s jeho bývalým náhraníkem, Natem Thurmondem, a hvězdným forwardem Rickem Barrym. První dva zápasy Sixers vyhráli, přičemž si z nich Chamberlain a Greer odnesli zásluhy za defenzivní výkony a schopnost zakončit v klíčových vteřinách. San Francisco vyhrálo následující dva ze tří zápasů a Sixers byli tedy pouhý jeden zápas od titulu, přičemž v šestém zápase 15 vteřin před koncem vyhrávali o 1 bod. Míč měli Warriors a Thurmond s Barrym zahráli proti Chamberlainovy a druhému obránci clonu se seběhnutím, ale Sixers tuto akci vytušili a když Barry využil Thurmondovy clony, tak ho okamžitě přebral Chet Walker, což zmařilo všechny Barryho snahy vystřelit a Thurmonda bránil Chamberlain, tudíž nemohl ani nahrát zpátky. Díky této výborné obraně si Sixers udrželi výhru a získali svůj první titul. Chamberlain poté prohlásil:

„Je úžasné být součástí nejlepšího týmu v basketbale…“

Chamberlain si proti budoucímu hráči Síně slávy, Nateovi Thurmondovi, za toto finále průměrně připsal 17,7 bodů a 28,7 doskoků na zápas. Ani v jednom z těchto šesti zápasů nedoskočil méně jak 23 balonů a tento tým označil za nejlepší v historii NBA. V roce 2002 napsal spisovatel Wayne Lynch knihu o této památné sezóně Sixers, kterou zaměřil na Chamberlaina a nazval ji Sezóna 76ers.

V sezóně 1967-68 se vztah mezi Chamberlainem a majitelem Sixers, Irvem Kosloffem, začal zhoršovat. Tento konflikt už nějakou dobu probíhal. Chamberlain v roce 1965 tvdil, že s Richmanem uzavřel dohodu o tom, že po skončení své kariéry dostane 25% podíl této organizace. I když nebyl žádný psaný důkaz, který by toto tvrzní potvrzoval, tak bývalý trenér Dolph Schayes a právník Sixers Alan Levitt tvrdili, že je to pravda. V každém případě tento požadavek Kosloff zamítl, čímž ho rozčílil a dal mu důvod chtít odejít do konkurenční ligy ABA poté, co v roce 1967 vyprší jeho smlouva. Chamberlain a Kosloff nakonec uzavřeli příměří a dohodli se na jednoleté smlouvě v hodnotě 250 000 dolarů.

Pokračoval v soustředění se na týmový výkon a za tuto sezónu zaznamenal 24,3 bodů a 23,8 doskoků na zápas. 76ers skončili potřetí v řadě s nejlepší bilancí v lize a Chamberlain se zapsal do historie jakožto první a jediný centr v historii NBA, který skončil sezónu s nejvíce asistencemi na zápas, když jich celkem nasbíral 702, o 23 více než rozehrávač a člen Síně slávy Lenny Wilkens. Za tyto výkony obdržel svoji čtvrtou a poslední cenu MVP. Kromě toho se také stal první hráčem, který překonal hranici 25 000 bodů, přičemž balon, kterým tuto hranici překonal, věnoval týmovému doktorovi Dr. Stanovi Lorverovi. Sixers se po 62 vyhraných zápasech dostali jako první do playoff 1968, kde se ve finále Východní divize utkali s New York Knicks. Sixers v tomto fyzicky náročném souboji ztratili svého nejlepšího hráče z lavičky, Billyho Cunninghama, který si zlomil ruku, a Chamberlain, Hal Greer a Luke Jackson měli kvůli špatnému zdravotnímu stavu potíže s podáváním obvyklých výkonů. Sixers ale přesto vyřadili Knicks 4-2 na zápasy, přičemž v šestém zápase si Chamberlain připsal 25 bodů a 27 doskoků a celou tuto sérii vedl s nejvíce body (153), doskoky (145) a asistencemi (38) z obou týmů.

Ve finále Východní divize 1968 se Sixers opět střetli s Bostonem Celtics a také měli výhodu domácího hřiště, ale tentokrát poprvé jakožto úřadující šampioni. I přes zdravotní problémy hráčů Sixers veřil jejich trenér Hannum, že dokážou porazit Celtics v méně než sedmi zápasech. Zdůraznil stáří jejich hráčů, kteří byli postaveni okolo Billa Russella a Sama Jonese, kterým bylo 34 let. Jenže 4. dubna roku 1968 celý národ šokovala zpráva o atentátu na Martina Luthera Kinga, jednoho z nejvýznamnějších vůdců afroamerického hnutí za lidská práva. Vzhledem k tomu, že celkem osm startujích hráčů Sixers a Celtics byli Afroameričané, tak byly oba dva týmy velmi šokovány a dokonce se uvažovalo o zrušení této série. Sixers v zápase 5. dubna, den po atentátu, zvaném „nereálný“ a „bez emocí“ prohráli 118:127. Poté, co se Chamberlain uskutečnil pohřbu Dr. Kinga adresoval všem tvůrcům nepokojů, kteří zapalovali všechno možné po celé zemi, že by tohle Dr. King nedovolil. V druhém zápase srovnala Filadelfie sérii výhrou 115:106 a další dva zápasy si také uhlídala. převážně díky tomu, že Chamberlaina často bránil náhradník Celtics Wayne Emry. Média díky tomu okamžitě začala spekulovat o tom, že je Russell psychicky zničen. Před pátým zápasem byli Celtics na odpis. Žádný tým NBA nikdy nedokázal otočit stav 1-3 na zápasy. Celtics ale díky výkonu Johna Havliceka a mizerného střeleckého výkonu Sixers dokázali vyhrát pátý zápas 122:104 a šestý 114:106.

Následoval jeden ze tří po sobě jdoucích kontroverzních a bolestivých sedmých zápasů, které Wilt Chamberlain odehrál. V sedmém zápase Sixers prostě nedokázali nic vytvořit a zaskočili tak 15 202 fanoušků Filadelfie, kteří byli svědky první porážky týmu v historii NBA, který vyhrával sérii 3-1 na zápasy. Hal Greer, Wali Jones, Chet Walker, Luke Jackson a Matt Guokas dohromady proměnili pouze 25 ze 74 střel, přičemž Chamberlain doskočil 34 balonů, proměnil 4 z 9 střel a nastřílel 14 bodů. V druhé polovině se nepokusil ani o jednu střelu z pole. Zajímavé je, že v běžném zápase Sixers dostal na nižší post 60krát balon, ale v tomto zápase pouze 23kát, přičemž pouze 7krát v třetí čtvrtině a jenom dvakrát ve čtvrté. Díky této prohře skóre mezi Chamberlain a Celtics bylo 1:6.

Alex Hannum se po této sezóně rozhodl opustit Sixers s stal se trenérem nově založeného Oaklandu Oaks v konkurenční ABA, protože chtěl být blíže své rodině na západním pobřeží. Chamberlain si poté přál změnit působiště a tak ho generální manažer Sixers Jack Ramsay vyměnil za Darralla Imhoffa, Archieho Clarka a Jerryho Chamberse do Los Angeles Lakers. Motivace k této změně je doposud nejistá. Podle sportovního novináře Rolanda Lazenbyho, blízkého novináře Lakers, byl Chamberlain na Kosloffa kvůli porušení jeho dohody s Richmanem naštvaný, ale podle generálního manažera Jacka Ramsayho po odchodu Hannuma vyhrožoval, že přejde do ABA, a tak si tuto výměnu vynutil sám. Podle Roberta Cherryho, Chamberlainova biografa, za to prý mohl Wiltův pocit, že je pro Filadelfii moc dobrý. Dále usiloval o přítomnost ostatních celebrit (kterých bylo v L.A. několik) a také toužil po vztahu s bílou ženou, což Afroameričané v té době mohli pouze zde.