Los Angeles Lakers (1968-1973)

Chamberlain se 9. července 1968 stal hlavním bodem velké výměny mezi 76ers a Los Angeles Lakers, kteří do Filadelfie poslali Darralla Imhoffa (bývalého centra Knicks, proti kterému tenkrát Chamberlain nastřílel 100 bodů), forwarda Jerryho Chamberse a Archieho Clarka. Bylo to poprvé v historii, co byl stávající nejužitečnější hráč NBA pro další sezónu vyměněn. Majitel Lakers, Jack Kent Cooke, s ním uzavřel kontrakt ve výši 250 000 dolarů po zdanění, přičemž pro srovnání si předchozí nejlépe placený hráč Lakers, Jerry West, vydělal 100 000 dolarů před zdaněním.

Chamberlain se stal součástí hvězdného kádru. Po boku měl budoucí hráče Síně slávy, Elgina Baylora a Jerryho Westa, a také Mela Countse, Keitha Ericksoa, Toma Hawkinse a talentovaného, 180 centimetrů vysokého Johnyho Egana. Hvězdně nabitý tým ale postrádal druhého kvalitního guarda po boku Westa, což trápilo trenéra Butcheho Vana Breda Kolffa, který na to řekl:

„Egan bude v obraně kvůli jeho nedostatečné výšce zabit, ale když ho nenechám hrát, tak budeme vypadat jako skupinka kamiónů.“

Vztah s novým trenérem nebyl opět nejlepší. Kolff ho nazýval egoistou a také mu vyčítal, že ho nikdy nerespektoval, často vypouštěl tréninky a že se až moc soustředil na své statistiky. Chamberlain o Kolffovi na oplátku řekl, že je „nejhloupější trenér ze všech“. Spoluhráč Keith Erickson zpozoroval důvod nepřátelského vztahu:

„Butch se staral o Elgina a Jerryho, což není správná cesta dostat se na Wiltovu stranu. Vztah mezi nimi byl od první chvíle předurčený k záhubě.“

Chamberlain zažil problematickou a částmi frustrující sezónu. Kolff ho několikrát posadil na lavičku, což se v jeho kariéře nikdy předtím nestalo, a ještě k tomu uprostřed sezóny ve dvou zápasech nastřílel nejdříve 6 a poté pouhé 2 body. I přesto za tuto sezónu zaznamenal 20,5 bodů a 21,1 doskoků na zápas. Majitel Lakers Cooke byl však velmi spokojený, protože od získání Chamberlaina zaznamenal 11% nárůst prodejnosti vstupenek.

Lakers v prvním kole playoff 1969 vyřadili San Francisco Warriors, jeho bývalý tým, 4-2 na zápasy i přesto, že první dva prohráli. V druhém kole si poradili s Atlantou Hawks a ve finále Východní konference opět čelili největším rivalům, Russellovi a jeho Bostonu Celtics. Po čtyrech zápasech byl stav nerozhodný a Chamberlain byl kritizovaný za to, že v této sérii zatím nebyl žádným faktorem, když Russell jeho výkony v podstatě vymazal. V pátem zápase ale začal ožívat, když si připsal 13 bodů a 31 doskoků, díky kterým si Lakers odnesli výhru 117:104. Šestý zápas, ve kterém zaznamenal pouze 8 bodů, Celtics vyhráli 99:90 a Cooke před sedmým zápasem nechal ke střeše arény v očekávání, že jeho tým vyhraje, vypustit tisíce balonků. Tento projev arogance motivoval hráče Celtics a naštval Jerryho Westa. Lakers sice získali vedení, ale Chamberlain si zvrtnul kotník a musel být Melem Countsem nahrazen. I přesto ale Lakers tři minuty před koncem zápasu prohrávali pouze o jeden bod, 102:103, ale Celtics se zaměřili na svojí obranu, přinutili Lakers k pár ztrátám míče a zápas nakonec vyhráli 106:108 i přes neuvěřitelný výkon Westa, který zaznamenal 42 bodů, 13 doskoků a 12 asistencí a díky kterému se stal prvním a jediným hráčem v historii, který získal cenu pro MVP finále a přitom hrál za poražený tým.

Po skončení tohoto zápasu se spekulovalo o tom, proč Chamberlain finálových šest minut nenastoupil zpět do hry, když doposud zaznamenal 18 bodů (7-8 střel) a 27 doskoků, což byl mnohem lepší výkon než 10 bodů (4-13) Mela Countse. Jeho zranění muselo být opravdu vážné a nebo musel mít Kolff absolutní důvěru v Countse. Ani Bill Russell včetně ostatních nevěřil, že zranění tohoto hráče bylo tak vážně a veřejně ho označil za simulanta:

„Jakékoliv zranění kromě zlomené nohy nebo zad není natolik vážné.“

Van Breda Kolff se ale nečekaně zastal svého hráče, když trval na tom, že po tom úraze nebyl schopný ani chodit. Sám Kolff si posléze uvědomil svou tvrdohlavost, že nechal tuto hvězdu sedět na lavičce, a brzy z pozice hlavního trenéra Lakers rezignoval. Podle některých novinářů tento sedmý zápas „zničil dvě kariéry: Wiltovu, protože nebyl schopný převzít kontrolu nad zápasem, a Kolffovu, protože nepřiznal porážku“.

Ve své druhé sezóně s Lakers pod vedením nového trenéra Joea Mullaneyho si vážně poranil koleno. Stalo se to v devátém zápase a díky tomu vynechal několik měsíců, než nastoupil do posledních tří zápasů v základní části. Vzhledem k dobrému startu si průměrně připsal 27,3 bodů, 18,4 doskoků a 4,1 asistencí. Lakers se opět dostali skrz všechny kola playoff a ve finále NBA 1970 se utkali s New Yorkem Knicks v čele s Willisem Reedem, Davem DeBusscherem, Billem Bradleyem a Waltem Frazierem, všechno budoucí hráči Síně slávy. Reed byl ale pro Chamberlaina díky nedávnému zranění kolene, po kterém Chamberlain ztratil původní obrovskou rychlost, težký soupeř. V prvním zápase, který Knicks vyhráli 124:112, přes něj Reed nastřílel hned 37 bodů. Druhý zápas zase zářil centr Lakers, když jeho tým vyhrál 105:103 a on sám zaznamenal 19 bodů, 24 doskoků a ještě k tomu bloknul Reedovu střelu v posledních vteřinách. Ve třetím zápase srovnal Jerry West svým legendárním buzzer beaterem z 18 metrů stav po 102, ale Knicks získali zpět vedení a nakonec 111:108 vyhráli. Čtvrtého zápasu se zase ujali Lakers podpoření Chamberlainovýmy 18 body a 25 doskoky. Stav série byl nerozhodný 2:2, přičemž v pátém zápase Knicks prohrávali o dvouciferný počet bodů, když si Reed natáhl stehenní sval a vypadalo to, že s ním je pro celou sérii konec. Chamberlain měl tedy proti sobě náhradní centry Natea Bowmana a Billa Hosketa nebo forwardy Bredleyho a DeBusschere, nad kterými měl znatelnou výškovou výhodu a měl tedy zápas lehce dominovat. Místo toho Lakers v poločase ztratili 13bodové vedení a proti agresivní obraně Knicks si nevěděli rady. V druhé polovině zápasu udělali neuvěřitelných 19 ztrát míče a dva hlavní střelci, Chamberlain s Westem, vystřelili pouze dvakrát nebo třikrát. Lakers prohráli 100:107 a tento comeback Knicks byl nazván jedním z nejlepších v historii finále NBA. Chamberlain však v šestém zápase proti náhradníkům Knicks naplnil očekávání a se 45 body zápas jednoduše dominoval. Lakers vyhráli 135:113 a Knicks bez zraněného Reeda byli pro sedmý zápas v New Yorku v podstatě odepsáni.

Finálový zápas se ale zapsal do historie jakožto jeden z nejlepších momentů finále NBA, když se hrdinou tohoto utkání stal právě Willis Reed. Památně se dobelhal na hřiště, nastřílel první dva koše a svůj tým inspiroval k jednomu z nejznámějších finálových zvratů všech dob. Knicks v poločase vedli o 27 bodů a Chamberlain i přes 21 bodů nedokázal zabránit své třetí bolestivé pořážce v sedmém zápase playoff v řadě.

V sezóně 1970-71 Lakers podepsali budoucího hráče Síně slávy, Gaila Goodricha, který se z Phoenixu Suns vrátil do L.A., kde působil do roku 1968. Chamberlain si průměrně připsal 20,7 bodů, 18,2 doskoků a 4,3 asistencí a Lakers vyhráli pacifickou divizi. Poté, co přetžená Achillova šlacha ukončila kariéru Elgina Baylora a zranění kolene ukončilo Westovi sezónu, byli Lakers ve finále Západní konference proti Milwaukee Bucks v čele se stávájícím nejužitečnějším hráčem Lewem Alcindorem, známého spíše pod pozdějším muslimským jménem, Karrem Abdul-Jabbarem, a legendárním Oscarem Robertsonem považováni za outsidery. Bucks v základní části vyhráli 66 zápasů a tudíž byli proti zdecimovaným hráčům Lakers velmi favorizovaní, i když se mnozí těšili na souboj mezi 34 letým Chamberlainem a 24 letým Abdul-Jabbarem. V prvním zápase Abdul-Jabbar přestřílel Chamberlaina 32:22 a Bucks vyhráli 106:85. Druhý zápas vyhráli také Bucks i přesto, že Chamberlain tentokrát přestřílel Abdul-Jabbara 26:22. Před třetím zápasem obdrželi Lakers další špatnou zprávu, když Keith Erickson, náhradník Westa, musel podstoupit chirurgický zákrok za účelem odstranění zánětu slepého střeva a tudíž byl na zbytek playoff odepsán. Lakers zbyl už jenom nováček Jim McMillan. Chamberlain sice ve čtvrtém zápase zaznamenal 24 bodů a 24 doskoků, které pomohli Lakers k výhře, ale pátý zápas si Bucks na domácí palubovce uhlídali 116:98. I když Chamberlain prohrál, tak byl chválen za skvělý výkon proti nejužitečnějšímu hráči Abdul-Jabbarovi, který kromě toho, že byl o 10 let mladší, měl obě zdravá kolena.

Po playoff 1971 dostal nabídku utkat se s boxerskou legendou těžké váhy Muhammadem Alim. Zápas o 15 kolech by se uskutečnil 26. července 1971 v aréně Houston Astrodome, ale Chamberlain po rozhovoru se svým otcem odmítl. V rozhovoru roku 1999 sdělil, že ho na tento zápas chtěl připravovat špičkový trenér boxu Cus D'Amato a že jak jemu, tak i Alimu nabídli po 5 milionech dolarů.

V sezóně 1971-72 Lakers uzavřeli smlouvu s bývalou hvězdou Celtics Billem Sharmanem na post hlavního trenéra. Sharman Chamberlaina proměnil ve výborného obránce, přičemž mu řekl, aby využil svých doskakovacích a nahrávacích schopností k vytváření rychlých protiútoků.

I když už delší dobu nebyl největším střelcem svého týmu, tak byl po skončení kariéry Elgina Baylora díky zranění Achillovy šlachy jmenován novým kapitánem Lakers. Sharman ještě předtím chtěl, aby se o tuto funkci dělili s Westem, ale ten odmítl, protože se po zotavení ze zranění chtěl plně soustředit pouze na hru. Chamberlain tuto novou roli přijal, zaznamenal svůj nejmenší dosavadní průměr 14,8 bodů na zápas, ale za to s nejlepší 64,9% úspěšností střelby, a s průměrem 19,2 doskoků opět v této kategorii vedl ligu. S jehou výtečnou obranou Lakers skončili s tehdejším rekordem 69 výhrami v základní části, včetně šňůry o 33 zápasů bez porážky.

V playoff Lakers vyřadili takzvaným „sweepem“ (4:0) Chicago Bulls a poté se opět utkali s Milwaukee Bucks v čele s mladým a nejužitečnějším hráčem Kareemem Abdul-Jabbarem. Souboj mezi těmito dvěma centry byl magazínem LIFE oslavován jako nejlepší souboj ze všech sportů. V šesti zápasech dovedl Lakers přes Jabbara a jeho Bucks do dalšího kola, přičemž byl hlavně za výkon v šestém zápase oslavován, když jeho tým vyhrál 106:100 i přesto, že v poslední čtvrtině prohrával o 10 bodů. Wilt zaznamenal 24 bodů a 22 doskoků, přičemž odehrál všech 48 minut a dokonce několikrát svého mladého rivala v rychlém protiútoku předběhl. Spoluhráč Jerry West tento výkon nazval: „Nejlepší vykon, který kdy viděl.“ Chamberlain v této sérii hrál tak dobře, že magazín TIME napsal:

„Ve finále Západní divize NBA s Milwaukee Chamberlain nekompromisně přehrál nejnovějšího a o jedenáct let mladšího basketbalového giganta, Karrema Abdul-Jabbara.“

Ve finále NBA 1972 se Lakers znovu setkali s New Yorkem Knicks, ale tentokrát už bez Willise Reeda. Dvoumetrový Jerry Lucas měl tedy nastarost ubránit 216 centimetrového centra Lakers. Lucas byl ale výborný střelec z dálky a Knicks tak pomohl vyhrát první zápas, když sám v první polovině proměnil 9 z 11 střel. Druhý zápas vyhráli Lakers 106:92 poté, co Chamberlain dostal Lucase do problémů s osobními chybami a ještě k tomu Knicks díky zranění ztratili Davea DeBusschereho. Ve třetím zápase zaznamenal 26 bodů a 20 doskoků, čímž pomohl Lakers získat vedení série. Chamberlain hrál ke konci čtvrtého zápasu s pěti osobními chybami, přičemž se předtím nikdy za celou svoji kariéru NBA nevyfauloval ze hry. Za tento fakt byl Wilt velmi pyšný a i přesto, že mu to už díky pěti nasbíraným chybám hrozilo, tak hrál agresivní obranu a dokonce bloknul dva Lucasovy pokusy o střelu v prodloužení, čímž všechny, kteří tvrdili, že hraje pouze pro své vlastní statistiky, přesvědčil v opak. Celkem nastřílel 27 bodů, ale během zápasu upadl na svojí pravou ruku a zlomil si ji. V pátém zápase měl přes zraněnou ruku tenký chránič, kteří používají obránci v americkém fotbale, a dokonce mu byla nabídnuta bolesti zbavující injekce, kterou ale odmítl, protože se bál, že by v té ruce ztratil cit a nemohl by pak střílet. I přes tyto komplikace si ze zápasu odnesl 24 bodů a 29 doskoků, čímž pomohl Lakers vyhrát tento zápas 114:100 a také jejich první titul. Chamberlain byl jmenován nejužitečnějším hráčem finále NBA a za výkon proti Knicks v pátém zápase, kdy hrál zraněný, byl obdivován.

Sezóna 1972-73 byla jeho poslední sezónou v NBA, i když to v té době ještě nevěděl. Lakers přišli o jádro týmu. Happy Hairston byl zraněný, Flynn Robinson a LeRoy Ellis opustili L.A. a veterána Jerryho Westa pořád trápila Achillovka. Chamberlain si průměrně připsal 13,2 bodů a 18,6 doskoků, pořád nejlepší průměr doskoků v lize, celkem už po 11. Kromě toho vytvořil nový a doposud nepřekonaný rekord ve střelecké úspěšnosti, když proměnil 72,7% střel z pole (předešlý rekord, také jeho, byl 68,3% ze sezóny 1966-67). Ani jedna z těchto střeleckých úspěšností nebyla jiným hráčem překonána. Bylo to celkem po deváté, kdy vedl ligu v této kategorii. Lakers v základní části vyhráli 60 zápasů a dostali se až do samotného finále NBA 1973, kde se opět střetli s New York Knicks. Tentokrát se ale karty obrátily, když Knicks měli zdravý tým, dokonce i se zotaveným Willisem Reedem, a Lakers se potýkali s několika zraněními.

Lakers sice v této sérii vyhráli první zápas 115:112, ale Knicks potvrdili roli favorita a v následujících dvou zápasech zdolali své soupeře. Všechno se zhoršilo, když si West opět poranil Achillovku. V dalších zápasech už Lakers opravdu na své soupeře nestačili a v pěti zápasech tuto sérii prohráli. Chamberlain v pátém zápase zaznamenal 23 bodů a 21 doskoků a pořád ještě netušil, že právě to byl jeho poslední profesionální zápas.

San Diego Conquistadors (1973)

V roce 1973 uzavřeli San Diego Conquistadors z konkurenčí ABA s Chamberlainem smlouvu jako hráčem-trenérem v hodnotě 600 000 dolarů. Lakers ale svoji bývalou hvězdu zažalovali a úspěšně mu zabránili v hraní, protože jim pořád dlužil právo na poslední rok smlouvy. Poté, co nemohl hrát, svému asistentovy Stanu Albeckovi přenechal většinu svých trenérských povinností. V té době byl zaneprázdněn publikací své biografie zvané Wilt: Just Like Any Other 7-Foot Black Millionaire Who Lives Next Door. „Qs“, jak se Conquistadors přezdívalo, skončili sezónu s bilancí 37-47 a v semifinále divize podlehli Utahu Stars. Chamberlain nebyl spokojený s návštěvností tohoto týmu, když průměrný počet fanoušků činil 1 843 z možných 3 200. Po skončení této sezóny se rozhodl odejít od profesionálního basketbalu.