Dnes je tomu přesně 61 let, kdy legendární Wilt Chamberlain nasázel New Yorku Knicks nadpozemských 100 bodů v jediném zápase. Rekord rekordů, který už nikdo nikdy nepřekoná. Nejblíže mu byl v roce 2006 Kobe Bryant s 81 bodovým zápisem. Vždyť sedmdesáti bodovou hranici zvládlo doposud překonat pouze osm hráčů. Kariéru Wilta Chamberlaina a Kobeho Bryanta si připomeneme někdy příště. Dnes se vrátíme k dvěma večerům, které vstoupily na stránky basketbalových učebnic.

Podceňovat se nevyplácí

Jen málokdo kraloval v nějaké sezóně takovým způsobem jako Wilt Chamberlain v ročníku 1961/62. Posuďte sami - v osmdesáti duelech měl průměr 25,7 doskoku na zápas a dnes jen těžko uvěřitelných 50,4 bodu na zápas. Se svými 216 centimetry to byl typický podkošový hráč, zdálky nestřílel a na trestné hody byl úplně marný, s průměrem 50 % patřil k nejhorším v celé lize, jenomže jinak mu na hřišti nikdo nestačil. Dvojnásobný vítěz NBA, čtyřinásobný MVP, účastník třinácti All-Star Games a sedmý nejlepší střelec všech dob. Ovšem mimo palubovky žil velmi nespoutaný život, byl známý svou hýřivou povahou. Ve své autobiografii z roku 1991 uvádí, že měl 20 000 žen a noc před oním zápasem vůbec nespal. Strávil ji s dívkou, kterou v šest ráno vysadil u ní doma a pak, ještě s kocovinou zamířil rovnou do arény.

Byl pátek 2. března 1962. Do konce základní části zbývalo jen pět utkání a domácí Philadelphia 76ers již byla pevně ukotvená na postupové příčce zajišťující play off. Na druhé straně New York byl smířený s tím, že v téhle sezóně do vyřazovacích bojů nezasáhne, tudíž v tomto utkání o nic jít nemělo. Bitvy o poslední postupová místa probíhaly daleko od arény Hershey. Na zápas přišlo pouze 4 124 diváků. Zároveň šlo o období, kdy se americká společnost jen těžko vyrovnávala s nástupem hráčů tmavé pleti, liga chřadla a média zdaleka nepokrývala všechna utkání. Všechny tyto aspekty vedly k tomu, že zápas dokumentoval pouze jeden fotograf a rozhlasový komentátor, tím pádem obrazové záznamy dnes nenajdeme. Nikoho totiž ani na minutu nenapadlo, že v ten den se bude psát historie.

Bylo to utkání, ve kterém neexistovaly obrany. Spoluhráči hráli všechno na Chamberlaina a on čekajíc pod košem sázel do obroučky jednu střelu za druhou. V poločase měl na kontě 53 bodů, po třetí čtvrtině svítilo v hale skóre 125:106 pro Philadelphii a Chamberlain přidal dalších 16 bodů. Nebývale se mu dařilo proměňovat i šestky. Pokořil osmdesát, pak devadesát bodů a blížilo se číslo, které má mnohdy problém nastřílet celý tým. Drama vrcholí čtyřicet šest sekund před koncem. Takto závěr komentoval jediný dochovaný rozhlasový záznam: „Rucklick dává míč opět Chamberlainovi a ten střílí! Je to tam! Dokázal to! Dokázal to! Neuvěřitelné! Lidi běží na hrací plochu!“

Fanoušci začali Wilta objímat jako by 76ers vyhráli titul. Harvey Pollack ředitel statistických informací pro Philadelphii poprosil reportéra o list papíru z jeho bloku, rychle na něj načmáral číslo 100 a podal ho smějícímu se Chamberlainovi. Díky této pohotovosti vznikla jedna z nejikoničtějších fotografii v dějinách tohoto sportu. Po zápasové statistiky vypadali následovně: z pole proměnil 36 z 63 pokusů, jen pro připomenutí trojková čára ještě neexistovala (pozn. autora až od sezóny 1979/80). Při trestných hodech měl bilanci 28/32 a na zbytek týmu zbylo jen 52 střel. Výsledné skóre zápasu bylo 169:147 pro Sixers.

Wilt Chamberlin after scoring 100 points in one game, still the NBA record for most points in a game pic.twitter.com/Ur1bYP1lM9

— Amazing Sports Pics (@_Sports_Pics) January 8, 2014

Chamberlainovi se podařilo ještě šestkrát překonat sedmdesáti bodovou hranici a vyhrát další ceny, ale už nikdy nehrál jako onoho večera v Hershey.

Raptors obětí Black Mamby

Od sto bodového zápasu uplynuly více než čtyři dekády, během nichž se rozpadli Beatles, zazněly poslední výstřely ve Vietnamu, padla berlínská zeď či letadlo Concorde naposledy usedlo na ranvej. V NBA za tu dobu zase řádili Magic Johnson s Larry Birdem nebo Michael Jordan a Kobe Bryant. Právě pětinásobný šampion ligy a dvojnásobný olympijský vítěz dokázal jako teprve druhý basketbalista v historii pokořit mýtických osmdesát bodů za zápas.

Kalendář ukazoval datum 23. ledna 2006. Do Los Angeles přijeli raptoři z Toronta. Hrálo se v tak trochu „hluchém“ období NBA a proti sobě stály dva tehdy průměrné týmy, navíc v den, kdy se fanoušci po celé Americe těšili na finále konferencí NFL, a tím pádem i na budoucí účastníky Super Bowlu. K tomu všemu Bryanta bolelo koleno, takže stejně jako před čtyřiačtyřiceti lety nikdo od toho zápasu nic nečekal. Omyl! Zápas měl tempo, ale ještě nic nenasvědčovalo tomu, že se odehraje cosi výjimečného. Domácí Lakers prohrávali po půli 63:49 a Bryant měl na kontě slušných 26 bodů.

Ve třetí čtvrtině se ale začali dít věci. To, co mu trvalo dvě čtvrtiny, nyní stihl za jedinou. Zaznamenal 27 bodů a Toronto si s ním nevědělo rady. Raptors střídali hráče za hráčem - marně. Hráli pořád stejně a neuchýlili se k jeho zdvojování, a tak se Kobe dostal do tranzu a nešlo ho zastavit. Čtvrtá čtvrtina měla opět stejný scénář a obrana už definitivně kapitulovala. Sledovala spolu s fanoušky v Los Angeles divadlo jediného herce. Když pak klakson oznámil konec utkání ve statistických análech se tyčilo číslo 81 bodů.

Lakers vyhráli 122:104 a třeba hlasatel ve Staples Center radil: „Dámy a pánové, schovejte si vstupenky jako svědectví, že jste na vlastní oči viděli něco výjimečného.“ Trenér Phil Jackson, který s Jordanem a Bulls stál u zrodu legendární dynastie a s Bryantem a O’Nealem získal coby kouč Lakers tři tituly v řadě zase v euforii po zápase řekl: „Stálo to za to, byla to jiná třída! Už jsem viděl pár zápasů, které se mi vryly do paměti, ale něco takového v životě ne!“

Every bucket from Kobe Bryant's 81 point game.

28-46 FG, 7-13 3PT, 18-20 FT. 55 points in second half.
pic.twitter.com/Ig2vV66sVw

— Kobe Highlights & Motivation (@kobehighlight) February 27, 2023

A sám protagonista vzpomínal v roce 2016 pro ESPN následovně: „Vím, zní to šíleně, ale těch 81 bodů pro mě nebylo zase tak překvapivými. Doufám, že mě kvůli tomu nebudete mít za arogantního, ale pochopte: bylo mi 27 let, celé léto jsem dřel na kondici, denně tisíckrát skákal na koš... Byl jsem v nejlepší formě svého života. Proto mě to nepřekvapilo.“

Podoba zápasů

Zápasy se tak trochu podobají. Zaprvé Wilt Chamberlain noc před zápasem s Knicks nespal a neměl nejlepší životosprávu. To samé, i když v menší míře lze nalézt i u Kobeho Bryanta. Ten den slavila jeho dcera narozeniny a on se nijak neomezoval, dopřál si salámovou pizzu, hamburger s hranolky a popíjel kolu. Zadruhé oba duely všichni odepisovali a nic převratného se od nich nečekalo. No a zatřetí, dělí je od sebe, co se týče data pouze 38 dní. Náhoda?